† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgAhojky mám tady pro vás něco smutnýho ale zamyslete se nad sebou:
Nerad chodíš do školy??
Oni chodí rádi.Nerad ovoce nebo zeleninu?
Oni si nevybírají.
Jsi na dietě?
Oni na ni umírají.
Vadí ti, že tvoji rodiče se ti pletou do života?
Oni nemají rodiče.
Nudí tě pořád stejné hry a hračky?
Oni nemají na výběr.
Koupili ti Adidas a ty si chtěl Nike?
Tady mají jen jednu značku.
Vadí ti, že musíš v 8 večer spát?
Oni se nechtějí probudit.
Ještě si myslíš, že máš plno starostí? Rozhlédni se okolo sebe a děkuj za všechno co máš. Máme štěstí, máme víc než potřebujeme, abychom byli šťastní. Přestaňme si stěžovat a pomáhejme si!
Kopírujte a šiřte dál TADY
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgZa Velikonoční symbol je považován beránek, který v židovské tradici představoval Boží stádo, které vede Hospodin. V dnešní době můžeme vidět především pečené sladké beránky, které se jedí na Velikonoce. Dalším symbolem je kříž, jelikož Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Zapomenout bychom neměli ani na nejčastěji se objevovaný motiv Velikonoc- vajíčko. Jedná se symbol nového života, plodnosti a vzkříšení. Lidé je podle tradice malují.
Pomlázka sice není úplně náboženskou tradicí, přesto se v Čechách usadila a stala se neodlučitelnou součástí velikonočních oslav. Hned ráno na Velikonoční pondělí muži a chlapci chodí po sousedstvích a šlehají ženy a dívky pomlázkou z vrbového proutí. Při tom říkají různá říkadla.
Velikonoce jsou v poslední době i komerčním svátkem. V obchodech lze najít čokoládové zajíčky a vajíčka dlouhou dobu ještě před tím, než muži vytáhnout své pomlázky.
Velikonoční vajíčka jsou další z Velikonočních tradic. Tu jako první zavedli pravděpodobně Egypťané. Nejstarší nalezená zrobená kraslice je podle vědců stará neuvěřitelných 2300 let. Vajíčka dostávali koledníci za odříkání hezké koledy. Velikonoční vajíčka musela být plná a barevná. Ty vyfouknuté, takzvané kraslice, se používali jako dekorace. Jejich hlavní předností je, že na rozdíl od těch plných, se tak rychle nezkazí.
Barvení vajíčekje se všemi dosud zmíněnými tradicemi pevně spojeno. Typickými barvami vajíček, která můžeme vykoledovat, jsou žlutá, zelená, červena a hnědá. A to z jasného důvodu- jedná se o přírodní barvy, díky nimž mohl každý doma vejce obarvit.
Přírodní barvy:
žlutá: odvar z cibulových slupek (ale jen krátce); šafrán
červená: odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek
světle zelená: lipový květ; kmín; šafrán
tmavě zelená: mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry
fialová: lipový květ; kmín; šafrán
hnědá: odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj
černá: roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry
Velikonoční beránek je další z Velikonočních tradic. Je symbolem člena Božího stáda, o něž se stará jejich pastýř- židovský Bůh. Beránek je již od středověku známý jako obřadní pokrm. My se dnes můžeme jenom domnívat, zda si lidé mohli dovolit opravdové beránčí maso, které bylo v té době velice drahé, nebo zda pojídali pouze pečivo ve tvaru beránka. Dnes se pečivo ve tvaru beránka peče každým dokem na Velikonoce v mnoha rodinách.
Velikonoční zajíčekje poslední tradicí, kterou si v tomto článku zmíníme. Symbol je převzatý z Německa. Mnoha lidem asi přijde zvláštní, proč právě zajíček rozdává velikonoční vajíčka. Původ této tradice najdeme v historii, kdy byl zajíc často vídán u lidských obydlí a hledal potravu. Dalším vysvětlením může být také fakt, že lidé dříve, když upekli chleba ve tvaru zajíčka, dávali doprostřed vejce. Ne vždycky vajíčka přináší Velikonoční zajíček. Ve středních Čechách nadělovala liška, jinde zase slepička či dokonce skřivanek.
Velikonoční koledy:
Hody, hody
Hod, hody do provody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Za kamny v koutku
na vrbovým proutku,
proutek se ohýbá,
vajíčko se kolíbá,
proutek se zláme,
slepička z něj spadne,
vajíčko se odkulí
do strejčkovy stodoly,
vajíčko křáp,
slepička vdák,
panímámo,
máte mi ho dát!
Malý koledníček
Já jsem malý koledníček, tetičko
přišel jsem si pro červený vajíčko.
Pro vajíčko červený,
pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,
koledníček milý?
Velikonoční pro kluky
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
Velikonoční pro holky
Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky si nastříhám,
na pomlázku jim je dám.
Koleda
Panímámo zlatičká,
darujte nám vajíčka.
Nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?
Napište i vy do komentářů vlastní koledu - říkanku!
Zdroj
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgRoridula (Roridula)
Rod obsahuje pouze dva kriticky ohrožené druhy: Roridula dentata a R. gorgonias, které se endemicky vyskytují pouze v oblasti západního Kapska. Řídce větvené keře dosahují v přírodě velkého vzrůstu až 2 m nebo 0,7 m, v umělé kultuře jsou rostliny většinou menší do 0,5 metru. Klima a typy lokalit jsou podobné místům výskytu kapských rosnatek. Rostou v oblastech s proměnlivou vzdušnou vlhkostí, dostatečným pohybem vzduchu a v teplotním rozmezí kolísavých teplot 10-40 ºC. Při nižších teplotách obvykle zastavují růst. Ačkoliv chejlavy nejsou v pravém slova smyslu masožravé, bývají často pěstovány pro svoji velkou podobnost s masožravými rostlinami. Jejich listy jsou pokryty kapičkami lepkavého slizu, na který se chytá dostatek hmyzu. (Jsou známy případy, že v keřích dokonce natrvalo uvíznou malí ptáci!) Táto kořist slouží jako potrava jinému specializovanému drobnému hmyzu z řádu ploštic (klopičkám – rod Pameridea), který má naopak schopnost se po listech bezpečně pohybovat, aniž by se přilepil. Klopušky následně lepí své exkrementy na listy, čímž rostlinu vlastně hnojí. Příležitostně se živí nektarem z květů a sprašují je. Rostlina tak má ze své kořisti stejný užitek, jako kdyby byla masožravá. Na oplátku klopuškám poskytuje chejlava dostatek čerstvé koristi a ochranu před jinými predátory. V umelé kulture múžeme pestovat jak rostliny, tak na nich chovat i klopušky, které jsou již v evropských sbírkách velmi časté. Na vlastní oči tak lze být svědkem takového vztahu (mutualismus), který pozitivně ovlivňuje a přináší souběžný užitek oběma organismům.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgJedovatá pochoutka
Když se v polovině 16. století začaly v Evropě pěstovat brambory, staly se příčinou vážné otravy mnohých jedlíků. Ti totiž zpočátku netušili, že celá rostlina kromě samotných hlíz je jedovatá.
Na brambory se Evropané koukali s nedůvěrou téměř 400 let. Považovali je za pohanskou plodinu a báli se, že se jimi otráví. Otravu pak přičítali nedostatečné víře v křesťanského boha a trest za to, že tento pohanskýpokrm snědli. Skutečnou příčinou otravy byla neznalost. Lidé z rostliny nejedli hlízy, ale plody – malé zelené nebo černé bobule – případně samotnýstonek. Nadzemní části rostliny ale obsahují vysoké procento toxických látek. Tyto látky, ale v menším množství, jsou rovněž i v hlízách. Ovšem vařením se toto malé množství rozloží a brambora je zcela neškodná.
Jak přišly k nám
V českých zemích strach z brambor lidé překonali na přelomu 18. a 19. století, v době bídy a hladu způsobeného neúrodou obilovin a napoleonskými válkami. Říká se, že k nám brambory přivezli obchodníci z Braniborska (v dnešním severním Německu) a zkomolením jména "země původu" vznikl český název brambory. Podobně váhavě přijímali brambory lidé i v jiných částech Evropy. Stejně jako u nás je začali jíst a pěstovat až z nouze. V současnosti jsou však brambory po pšenici, rýži a kukuřici čtvrtou nejrozšířenější zemědělskou plodinou na světě.
Rostlina z Peru
Brambory pocházejí z Jižní Ameriky, z horských oblastí peruánských And. Začaly se tu pěstovat už před deseti tisíci lety. Z původních několika málo druhů divokých brambor byly vyšlechtěny tisíce druhů současných. Jen v Peru se dnes pěstuje kolem 4000 druhů brambor a pouze málo z nich je podobných těm, které známe u nás. Tradiční potravinou peruánských indiánů je tzv. chuňo, škrobová moučka získávaná ze sušených brambor. Zajímavostí je, že chuňo se vyrábí z brambor, u nichž nejen nadzemní část rostliny, ale i samotné hlízy jsou jedovaté. A byly by jedovaté i po uvaření.
Sušené chuňo
Teprve speciální technologií sušení se z nich toxické látky vytratí. Brambory na chuňo se rozloží na suchouskálu a nechají se ležet vystaveny povětrnostním podmínkám. Protože Andy jsou vysoké hory, v noci brambory přecházejí hlubokýmmrazem, ve dne na ně praží slunce. Během tohoto procesu po nich ještě zemědělci šlapou, aby brambory pukly a zbavilytekutiny. Po několika dnech jsou brambory scvrklé a zcela vysušené, takže jsou lehké jako pírko. Poté se mohou rozemlít na moučku, nebo se mohou skladovatv celku. Takto sušené chuňo se může skladovat bez poškození i deset let. V ostatních částech světa je chuňo prakticky neznámé. Přesto se peruánský poklad – brambory – dnes pěstuje po celém světě s výjimkou arktických a tropických oblastí.
Zázračná rostlina
Lilek brambor neboli brambory mají ve srovnání s obilím trojnásobnou výživnouhodnotu. Navíc se jejich pěstování vyplatí i díky velké výnosnosti. V kořenovém systému jedné rostliny vyrůstá kolem 12 až 15 hlíz. Rostlina se běžně dorůstá až jednoho metru, má sytě zelené listy a drobnékvěty bílé, růžové či fialové barvy. Plody jsou zelené až černé bobulky. Hlíza brambory obsahuje vysoké procento vitaminu C a škrobu.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKg
Rotace odpovídající částky vzniká tří-dimenzionální iluze. Může to trvat i několik minut, dokud se vjem objevuje. V příkladu vpravo, předpokládá rotující kráteru může pomoci.
Kinetická hloubky efektu (KDE) je podobný jev souvisí.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgČeský lev rozhodně nebyl fádní
Již šestnáctý ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev byl vším, jen nikoliv tuctovou podívanou s předvídatelným průběhem a výsledky.
PŘEHLED OCENĚNÝCH
Posuďte sami: kdo by po vyhlášení nominací a vyslání na Oscara předpokládal, že slavnostnímu večeru nebude kralovat snímek Petra Zelenky Karamazovi. A hleďme, stalo se. Tento zajímavý počin na motivy díla ruského klasika Dostojevského, se sice stal filmem roku a jeho režisér si odnesl sošku ve své kategorii, ale to bylo z osmi nominací vše, co horký favorit dokázal vytěžit. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale tím pravým vítězem je jednoznačně a zároveň překvapivě snímek Filipa Renče Hlídač č. 47, který z pěti želízek v ohni přetavil v cenný kov, tedy v křišťálového Českého lva ve skoku, hned tři. Snímek ovládl zcela mužské herecké kategorie. Za titulní postavu Josefa Douši, alias Hlídače č. 47, byl oceněn Karel Roden. Ve vedlejší mužské roli nezůstal za Rodenem pozadu Vladimír Dlouhý. Trojlístek šťastných vítězů za "Hlídače" doplnil střihač Jan Mattlach.
V pozici spolufavorita Českého lva rozhodně nezklamalo válečné drama Václava Marhoula Tobruk. Z osmi nominací vylovil z písečných dun africké pouště tři ceny. Akademici si povšimli, nutno podotknout, že oprávněné, působivé hudby z pera Richarda Horowitze a Sussan Deyhimové. Za ozvučení filmu si cenu odnesla dvojice Jakub Čech a Pavel Rejholec. Pro svého již pátého Českého lva si přišel kameraman Vladimír Smutný.
Stejně jako Karamazovi se toužebný veleúspěch nekonal ani v případě filmu Venkovský učitel. Ze slavnostního večera si odnesl dvě ceny. Za nejlepší scénář ji získal Bohdan Sláma, kterého co by nejlepší herečka v hlavní roli doplnila Zuzana Bydžovská. Té se podařilo navázat na loňský triumf, kdy Českého lva získala za film Gympl.
Celý večer, který na Českého lva plynul, až na dva "excesy", nebývale rychle, se nesl v duchu rodinných klanů v českém filmu. Klan rodiny Polívkovi se ujal moderátorského žezla. Průvodci večera byli otec Bolek Polívka a jeho dcera Anna. Další z rodinných klanů byl dokonce přímým aktérem soutěže. O přízeň akademiků se v ženských hereckých kategoriích ucházely matka Lenka Termerová a dcera Martha Issová. Obě za film Děti noci. V "rodinném" minisouboji pak překvapivě byla matka úspěšnější dcery.
Každou z udílených cen předávala jedna známá "rodinná" dvojice. Tak se na vkusně řešené scéně postupně objevili Dana Batulková se synem Jakubem Prachařem, otcové a synové Trojani či Vorlové, ale také Miroslav Krobot s dcerou Lenkou Krobotovou, otec a syn Ondříčkové, matka a dcera Chytilové. Nechyběla také návštěva z tzv. "vyšších pater". Spolu se svou dcerou Natálií byl mezi předávajícími také ministr Michael Kocáb. Ten nebyl jediným ministrem, který se na pódiu představil. Od prvopočátků Českého lva náleží právo ocenit za celoživotní přínos české kinematografii ministru kultury. Jako šestnáctý byl do pomyslné Síně slávy českého filmu rukou Václava Jehličky a za potlesku všech přítomných ve stoje režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Autor slavných děl Spalovač mrtvol, Sběrné surovosti, Panna a netvor, Holky na zabití či Upír z Ferratu a řady dalších poděkoval především své životní partnerce a spolupracovnici Tereze Herz-Pokorné, která svého muže, navzdory informacím bulvárních médií o rozpadu jejich vztahu, doprovázela na slavnostním večeru.
Českého lva se tradičně účastní řada osobností nejen ze světa filmu, ale společenského života vůbec. Letošní slavnostní večer ozdobil svou přítomností bývalý prezident republiky Václav Havel. A nikoliv náhodou. Právě on totiž byl hlavním protagonistou časosběrného dokumentu Pavla Kouteckého a Miroslava Janka, který si odnesl premiérového Českého lva za nejlepší dokumentární film roku. Jestli cena za nejlepší dokument si letos odbyla svou premiéru, pak Cena Sazky pro nejlepší nerealizovaný scénář je již stabilním pilířem slavnostního večera. Laureátem a zároveň šťastným majitelem šeku na 400 tisíc korun se tentokrát stal Petr Jarchovský, který porotu zaujal scénářem nazvaným Kawasakiho růže.
Co říci závěrem? Slavnostní večer Českého lva by se dal ohodnotit stejně jako většina z 26 v loňském roce do kin uvedených českých filmů. Nenadchnul, neurazil. I když to druhé neplatí tak doslova. Již jednou jsem zmínil "excesy", kterým se bohužel nevyhnul. O ty se postarala producentka filmu Bathory (odnesl si Českého lva za výtvarný počin a nejnavštěvovanější český film minulého roku) Deána Horvathová-Jakubisková. Ta si z děkovacích řečí udělala poněkud trapné one-woman show, ve kterém neopomenula připomenout všechna příkoří, kterých se jí a jejímu muži dostalo v průběhu realizace filmu. Díky překvapivé pohotovosti Bolka Polívky, který oceněnou důrazně zadržel v její plamenné řeči, zůstal průběh večer pohromadě, jinak by se totiž už na svém začátku rozsypal jak domeček z karet.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKg
Cihly
První cihly musíme hledat v Přední Asii, u Sumerů mezi řekami Eufratem a Tigridem. Nejstarší "zděné domy” napodobovaly rákosové chýše a lidé je stavěli z hlíny přibližně stejným způsobem jako vlaštovky svá hnízda. Teprve pak se objevil onen epochální vynález – cihla. Zpočátku to však nebyla taková cihla, kterou známe dnes. První sumerské cihly měly tvar kulatých bochníků uhnětených z hlíny na protilehlých stranách seříznutých. Byly tedy dole ploché a nahoře zaoblené (tzv. plochovypuklé). Teprve v další fázi se objevují cihly s hranami, podobně jako dnes. Nebyly však obdélníkové, jako ty dnešní, ale čtvercovéZ těch už se nechalo lépe zdít. Tyto cihly byly dlouhodobě sušeny na slunci (až 2 roky). teprve pak se mohly použít. Spojovali je hlínou nebo asfaltem. Asi v první polovině 3. tisíciletí př. n. l. přišli Sumerové na to, že jejich cihly vypálením v peci získají na pevnosti a stanou se odolnějšími proti povětrnostním vlivům. Později se objevují i cihly glazované a dokonce s reliéfy, které pak po složení vytvářejí na zdi obrazce.
Výroba cihel v Egyptě
Etypťané vyráběli cihly z nilského bahna a slámy. Výroba cihel spočívala v namáčení této směsi po dobu několika dní, což způsobilo počátek rozkladu slámy, z které se pak uvolňovala lepkavá látka, která dávala cihle potřebnou celistvost a pevnost.
Asi od 4. tisíciletí př. n. l. se objevují cihly na řeckém území. Jsou ve tvaru čtverce (o straně 37 nebo 22 cm) a jsou nepálené. Ty pálené se začaly objevovat v řeckých městech až v polovině 4. století př. n. l. Byly však vzácné.
I v Římě se zpočátku používaly cihly nepálené. Pálené se začaly vyrábět teprve za císařství (začátek 1. století n. l.). Na rozdíl od Řeků techničtěji založení Římané je postupně začali vyrábět ve velkém a dokonale využili jejich výhod. Dodnes můžeme obdivovat jejich stavby na zachovaných památkách v Římě, Pompejích, Ostii a jinde. Římané používali cihly nejen k běžnému zdění budov, ale zdili z nich i sloupy a pilíře, používali je na klenbu i na podlahu. Dokonale zvládli typizaci (kromě klasických obdélníkových cihel i různé tvarovky, včetně dutých) a normalizaci (jejich cihly byly větší a nižší než naše) cihel, které tak mohli vyrábět ve "velkém”. S dokonalou organizací práce pak byli schopni stavět celé cihelné čtvrti i několikaposchoďových domů (Ostia).
Nájemný dům v Ostii nedaleko Říma
Středověk po několik století na cihly – tak, jako na mnoho dalšího – "zapoměl”. Pokud někde cihláři byli, vyskytovali se spíše ojediněle. Např. v Praze ještě v roce 1419 byli pouze čtyři.
Cihly se vyráběly z kvalitní, dobře uleželé cihlářské hlíny. Tu na podzim nakopali do zásoby a přes zimu nechali vyzrát a na jaře s ní začali pracovat. Z náležitě promíchané hlíny se cihly tvořily v dřevěných nebo plechových rámech položených na prknech. Pak se formy sňaly a cihly zůstaly na prknech. Pak se cihly asi 14 dní sušily. Některé se pálily, jiné ne (tzv. vepřovice).
I kyž roku 1619 obdržel J. Etherington na strojní formování cihel, ty se většinou i nadále vyráběly ručně.
Ve větším rozsahu se pálené cihly začaly používat až v renezanci. Normalizované cihly navrhují v Německu až koncem 18. stol. U nás měla tehdejší cihla téměř dnešní rozměry 6,5x14x29 cm.
Dnes se kromě plných cihel vyrábějí i cihly duté (příčkovky), různé cihelné bloky a výrobky na překlady (hurdis). Kromě cihel z pálené hlíny se vyrábějí cihly i z jiného materiálu. Např. šamotové cihly (na komíny) nebo vápenopískové cihly.
V České republice byla zahájena výroba vápenopískových cihel v roce 1970 v Příbrami.
Základními surovinami pro jejich výrobu jsou písek s vysokým obsahem oxidu křemičitého, jemně mleté nehašené vápno a voda. Po smíchání vápna a písku a přidání vody probíhá v reakční nádobě proces vyhašení vápna. Tato směs je dopravována do lisů, kde jsou lisovány cihelné polotovary. Po vylisování jsou tyto polotovary dopraveny do autoklávu, kde probíhá při teplotě 200oC a tlaku 1,6 MPa chemická reakce mezi vápnem a kyselinou křemičitou, která se uvolňuje z povrchu křemičitých zrn.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKg
NATO
12. března 1999 se ČR stala 17. členem Severoatlantické aliance (NATO). 21.-22.11. 2002 se v Praze konal summit NATO, při kterém bylo vyzváno ke vstupu do NATO
Vstup do NATO a příští dny útok na Jugoslávii.
Paměť národa, je to nejdůležitější. A vstup ČR do NATO, patří mezi novodobé dějiny samostatné České republiky. Špetka historie NATO.
Co je Severoatlantická Aliance?
Hlavní vojensko-politické seskupení spojující státy Evropy a Severní Ameriky. Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická smlouva, podepsaná 4. dubna 1949 ve Washingtonu.
V letech 1952 až 1982 se k Alianci připojily postupně další čtyři evropské státy a konečně vstup Česka, Maďarska a Polska v březnu 1999 rozšířil počet členských zemí na současných 19. Členskými zeměmi jsou Belgie, Česko (od r. 1999), Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Maďarsko (od r. 1999), Nizozemsko, Norsko, Polsko (od roku 1999), Portugalsko, Řecko (od roku 1952), Turecko (od r. 1952), Spojené státy, Spolková republika Německo (od r. 1955) Španělsko (od r. 1982) a Velká Británie.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKg
BOLT
Neohorožený pes vše dokáže.
U Disneyů mají psí hrdinové dávnou tradici, ovšem Bolt předčí všechny své předchůdce. Ač vyhlíží jako roztomilý domácí mazlíček, hravě vyvázne z každého ohrožení a svou paničku, líbeznou holčičku Penny, zachraňuje v divokých pouličních soubojích před všeho schopnými padouchy. Jenže netuší, že to všechno se děje jen před televizními kamerami a zásluhou pečlivě nachystaných triků. Když se jednou ocitne ve "skutečném" světě, náhle zjistí, že výjimečné schopnosti, jimiž se dosud pyšnil, přestaly jaksi fungovat.
Film o Boltovi patří mezi další (nijak nápaditě) animované produkty natočené ve spolupráci Pixaru a Disneyova studia, ovšem zdaleka nedosahuje hravé sevřenosti jako dejme tomu takový Ratatouille. Scenárista Nathan Greno i režiséři Chris Williams a Byron Howard spoléhají na jistou nepatřičnost, na paradoxy, které se k divákovi ustavičně valí. Boltův vzhled připomíná plyšového mazlíčka, a z toho je odvozeno vše ostatní. Humor pak prýští z úvodních akčních výjevů, kdy se Bolt představuje jako pes-superman, později z jeho následné konfrontace se světem mimo televizní studio, zvláště s dalšími zvířátky.
Bolt dlouho věří, že svou holčičku musí zachránit z nebezpečí, a podnikne kvůli tomu riskantní cestu přes celé Spojené státy americké, aby pronikl do samého chřtánu všech ničemností – do Hollywoodu, odkud byl nedopatřením, zabalen v úhledné krabici, odvezen až na východní pobřeží. Cestuje zpět vlakem i v autech, dokonce zavřen ve voze sbírajícím toulavá zvířata. Často končí ve škarpě, ale pokračuje bez oddechu. Autoři si vypomáhají stylizovanými mapami, na nichž ukazují zákruty Boltova putování.
Snímek ze všeho nejvíce spoléhá nikoli na situační zápletky (oproti zběsilým dobrodružstvím před kamerou Bolta ani jeho kamarády téměř nic neohrožuje), takže hlavní atrakcí se stávají slovní střety, provázející Bolta při odhodlání pokračovat ve statečných činech i v následném údivu nad nezdary. Ale Bolt i jeho přátelé pozvolna zjišťují, že není třeba mít nadpřirozené schopnosti, chceme-li pomoci někomu v nouzi. Toto ponaučení se v různých variacích několikrát vrací, počínaje osvobozováním v kleci uvězněné Míci a konče požárem ateliérů, kde zachraňuje tentokrát opravdu ohroženou Penny.
Boltovi kamarádi jsou předvedeni v karikující nadsázce, aby lépe vynikla Boltova mravní ryzost. Groteskně žvatlající holubi, ptáci se zjevně omezeným intelektem, se stále nemohou dohodnout, odkud pejska znají, aniž si přitom všimnou olbřímích reklam na Boltův seriál, které jsou kolem rozmístěny.
Bolta ale provázejí hlavně čtvernožci. Nejprve potká vyhublou, zprvu potměšilou toulavou kočku Mícu (v originále Mittens), kterou nejdříve považuje za spojence hledaných ničemů, takže ji s sebou vláčí upoutanou na stuze. Poté přichází podnikavý a výřečný křeček Bivoj (Rhino), stále skrytý v ochranné průhledné kouli, s níž se dokáže neuvěřitelně rychle koulet. Na rozdíl od naštvané Míci je Bivoj nadšeným fanouškem Boltových dobrodružství touží stát se jejich účastníkem. Ani on si neuvědomuje, že obdivuje jen televizní fikci. Charakterizaci zvířátek napomáhá uvolněně znějící hlasové nasazení, v širokém výrazovém rozptylu dokreslující povahu každého z nich: Bolta namluvil Saša Rašilov, Mícu Hana Ševčíková a Bivoje Pavel Tesař.
Schematicky, málo zábavně jsou vykresleni lidé: holčička Penny i směšně úlisný agent, jenž ve všem vidí jen příležitost k zisku. Penny, nenápadně všude provázena svou obtloustlou matkou, se nenechá pohltit světem blýskavého pozlátka, od nekonečného seriálu se odvrací i jako divák. Vyprávění se tak rychle přechyluje k dojemné idyle, sdělující, že není nad spokojené rodinné zázemí. Všechna zvířátka posléze naleznou útočiště ve venkovském domku, rozmazlována Penny i její maminkou...
Bolt - Pes pro každý případ prozrazuje inspiraci hranými filmy, ostatně prolínání "fikce" se "skutečností" patří k oblíbeným tématům. Připomínám aspoň dobrodružnou komedii s Arnoldem Schwarzeneggerem Poslední akční hrdina.
† 08. 09. 2009 | kód autora:
EKgSlovníček
Vakcínaje očkovací látka.
Očkovánínebolivakcinace je proces, při kterém se vakcína vpraví do těla.
Imunitní systém je soubor buněk a molekul, díky kterému se tvoje tělo dokáže bránit škodlivým virům a bakteriím.
Pravé neštovice jsou prudce nakažlivé virové onemocnění, které v historii lidstva zohavilo a usmrtilo miliony lidí.
Vzteklina je smrtelné onemocnění, kvůli kterému zvířata ztrácejí plachost a kousáním nemoc šíří dál.
Copyright © 2008-2010
Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
