Brambory - nebezpečná pochoutka

14. 03. 2009 | † 08. 09. 2009 | kód autora: EKg

Jedovatá pochoutkaJedovatá pochoutka


Když se v polovině 16. století začaly v Evropě pěstovat brambory, staly se příčinou vážné otravy mnohých jedlíků. Ti totiž zpočátku netušili, že celá rostlina kromě samotných hlíz je jedovatá.

Na brambory se Evropané koukali s nedůvěrou téměř 400 let. Považovali je za pohanskou plodinu a báli se, že se jimi otráví. Otravu pak přičítali nedostatečné víře v křesťanského boha a trest za to, že tento pohanskýpokrm snědli. Skutečnou příčinou otravy byla neznalost. Lidé z rostliny nejedli hlízy, ale plody – malé zelené nebo černé bobule – případně samotnýstonek. Nadzemní části rostliny ale obsahují vysoké procento toxických látek. Tyto látky, ale v menším množství, jsou rovněž i v hlízách. Ovšem vařením se toto malé množství rozloží a brambora je zcela neškodná.

Jak přišly k nám

V českých zemích strach z brambor lidé překonali na přelomu 18. a 19. století, v době bídy a hladu způsobeného neúrodou obilovin a napoleonskými válkami. Říká se, že k nám brambory přivezli obchodníci z Braniborska (v dnešním severním Německu) a zkomolením jména "země původu" vznikl český název brambory. Podobně váhavě přijímali brambory lidé i v jiných částech Evropy. Stejně jako u nás je začali jíst a pěstovat až z nouze. V současnosti jsou však brambory po pšenici, rýži a kukuřici čtvrtou nejrozšířenější zemědělskou plodinou na světě.

Rostlina z Peru

Brambory pocházejí z Jižní Ameriky, z horských oblastí peruánských And. Začaly se tu pěstovat už před deseti tisíci lety. Z původních několika málo druhů divokých brambor byly vyšlechtěny tisíce druhů současných. Jen v Peru se dnes pěstuje kolem 4000 druhů brambor a pouze málo z nich je podobných těm, které známe u nás. Tradiční potravinou peruánských indiánů je tzv. chuňo, škrobová moučka získávaná ze sušených brambor. Zajímavostí je, že chuňo se vyrábí z brambor, u nichž nejen nadzemní část rostliny, ale i samotné hlízy jsou jedovaté. A byly by jedovaté i po uvaření.

Sušené chuňo

Teprve speciální technologií sušení se z nich toxické látky vytratí. Brambory na chuňo se rozloží na suchouskálu a nechají se ležet vystaveny povětrnostním podmínkám. Protože Andy jsou vysoké hory, v noci brambory přecházejí hlubokýmmrazem, ve dne na ně praží slunce. Během tohoto procesu po nich ještě zemědělci šlapou, aby brambory pukly a zbavilytekutiny. Po několika dnech jsou brambory scvrklé a zcela vysušené, takže jsou lehké jako pírko. Poté se mohou rozemlít na moučku, nebo se mohou skladovatv celku. Takto sušené chuňo se může skladovat bez poškození i deset let. V ostatních částech světa je chuňo prakticky neznámé. Přesto se peruánský poklad – brambory – dnes pěstuje po celém světě s výjimkou arktických a tropických oblastí.


Zázračná rostlina


Lilek brambor neboli brambory mají ve srovnání s obilím trojnásobnou výživnouhodnotu. Navíc se jejich pěstování vyplatí i díky velké výnosnosti. V kořenovém systému jedné rostliny vyrůstá kolem 12 až 15 hlíz. Rostlina se běžně dorůstá až jednoho metru, má sytě zelené listy a drobnékvěty bílé, růžové či fialové barvy. Plody jsou zelené až černé bobulky. Hlíza brambory obsahuje vysoké procento vitaminu C a škrobu.
 

   brambory013.jpg


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.